homearchiv

Jak to s námi vypadá?

7. července 2012 v 21:00 | Kůstka. |  rok 2012 (3 roky)
Od doby, co jsem naposledy psala na blog (před měsícem), s Oridem samozřejmě dál pilně trénujeme a zdokonalujeme se. Máme kus práce za sebou, ale ještě pořádně velký kus před sebou. Konečně jsou prázdniny, které mi umožňují věnovat se urputnému zkoušení nových a nových věcí s Oridem takřka denně. Za uplynulý měsíc se nám do cesty postavila nejedna nečekaná překážka, myslím si však, že už jsme se všem nástrahám obsedání vcelku postavili, takže by nás mohlo čekat už jen to dobré. Doufejme.

"Kůň! Kůň! Království za koně!"

Nejezdíme. Ne, opravdu ještě ne. Je to možná tím, že ještě není dokončená jízdárna. Možná tím, že trenérka teď kvůli zdravotním potížím nemá čas každý den přihlížet našemu snažení. Ale možná je to taky proto, že je ještě čas, že se nic nemá uspěchat. Nechci toho koně zničit, na to ho mám až moc ráda a mám s ním velké ambice. Děláme práci ze země, pořád. Základní 'povely' už Orido ovládá skvěle. Zastavit, rozejít se, naklusat, ustoupit, to všechno už umí a provádí bez jakýchkoli potíží. Teď se věnujeme takovým těm důležitým prkotinkám. Obouchávám ho podsedlovkou (křiklavě zelenou, jen ať si zvyká!). Krk, záda, nohy, všude. Už mu to ani nevadí, posledně stál jako socha. Občas si sice vymýšlí, to ano, takové ty jeho záchvatečky, když do něj pětkrát bouchnu poduškou a on se po šesté lekne, ale už to není nijak časté, právě naopak, rapidně se snížil počet těchhle jeho nálad (za což jsem nesmírně vděčná). Jediné, co se mi ještě nepodařilo úplně vymýtit, je utíkání z jízdárny, když má prcek na zádech sedlo. Nikdy mě nepřestane udivovat jeho styl rychlého úprku. Klídek, pohodička, najednou mu rupne v škebli a začne kozlovat úplně do pryč. Pak se uklidní a stačí zavolat "Orido!" a ta trubička přikluše až ke mně a kouká tím pohledem 'jé, mami, čáu, co je?'. Miluju ho.

"Miluj koně a pokus se mu rozumět, aby ti mohl důvěřovat. Buď šťastný z malých pokroků na sobě a svém koni, pak dosáhneš hravě velké věci."

Přijde mi, že tenhle citát prostě sedí. Je to tak. Jsem nesmírně šťastná z těch pokroků, který dělá Orido. I když jsou to většinou strašně banální záležitosti, každá z nich má své kouzlo a každá z nich mi dělá radost. Upřímně? Netušila jsem, že se dá radovat z takových maličkostí, jako je například to, že váš kůň stiskne mezi zuby očko závěsného míče a na váš povel (u nás je to písknutí) jej pustí přímo do vašich rukou. Nevěřili byste, jak jsme se u učení tohoto triku vyblbli. Je až neuvěřitelné, jak si právě učením takovýchto zdánlivě zbytečností upevníte pouto se svým koněm, prohloubíte důvěru a získáte respekt. Je skvělý pocit, když se ohlédnete do minulosti a vzpomenete si, v jak hrozném stavu jste dostali svého mladého koně. Hrozným stavem nemyslím podvýživu, špatná kopyta či klouby. Myslím tím, co váš kůň uměl a neuměl. A když se po nějakém čase podíváte, co všechno jste s ním dokázali, jak jste si ho vypiplali, co všechno jste ho naučili, jak jste se sblížili.. to všechno vám vykouzlí na tváři úsměv a zahřeje vás to u srdce. Miluju ten pocit, stejně tak jako miluju toho koně.
Musím ještě konstatovat, že nebýt mé maminky, s Oridem bych v životě neudělala to, co doposud. Nebýt té její neoblomnosti co se převozu do Mirkova týče, Orido by ještě teď stál na boxe a nic by neuměl. Byla jsem blbá, když jsem tak brutálním způsobem vzdorovala jejímu názoru, když jsem byla tak sobecká, že jsem hleděla jen na to, že přijdu o všechny ty falešný svině, se kterýma jsem byla celej rok, každej den. Ale co, o to tu už nejde, Orido je na Mirkově, má se dobře, já jsem šťastná a ty holky, co si hráli na kamarádky, ty ode mě mají aspoň klid. Všichni jsou spokojení. Že to ale bylo keců.

"Kůň, který dlouho stál, špatně poběží."

To jen tak, na závěr..

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikol° Nikol° | Web | 16. července 2012 v 11:03 | Reagovat

Jojo vím to ale vůbec sem nevěděla co napsat :) a krásná fotka :)

2 Nikol° Nikol° | Web | 16. července 2012 v 11:11 | Reagovat

Joo v pohodě :) však já taky ne :)

ne-e i ty :)

3 write-for-zeta write-for-zeta | Web | 18. července 2012 v 11:59 | Reagovat

ahoj.. děkuju! máš moc zajímaví blog! :)
nebudem SB? :)

4 Eiras. Eiras. | Web | 18. července 2012 v 14:21 | Reagovat

Je to možné, přestěhovala jsem se.

5 černobílá. černobílá. | Web | 18. července 2012 v 14:24 | Reagovat

Je to nádherný kůň. Kolik mu je? :) Já si dodneška pamatuju, když jsme na Darovanským Dvoře sedlali Gamu, protože jedna slečna (taková ta typická Barbie, co o koních neví ani ň, růžový kraťásky, zelený tričko, bleh) prostě TRVALA na tom, že pojede sama a že ji zvládne, holka jen přišla a Gama škubla hlavou a jak byla přivázaná k tý nepříliš bytelný ohradě, tak normálně urvala jedno prkno =D

6 černobílá. černobílá. | Web | 18. července 2012 v 14:57 | Reagovat

Tři roky? To je fajn, aspoň nemusím kázat o tom, kdy je čas začít koně přiježďovat, je vidět, že se vyznáš :) Ale opravdu je moc krásný a je vidět, že je o něj dobře postaráno. =)

7 Marsianna Marsianna | Web | 20. července 2012 v 11:44 | Reagovat

Přesně. :D Já jsem byla vždycky "línější typ" ale teď už je to fakt extrém :D
Pěkná fotka s Oridem a citáty :) A děkuju, že jako jedna z mála sis můj článek opravdu přečetla a ne jako většina nahodila frázi "Pěkný", "Super písnička" apod. Chápu, že si dělají reklamu na blog, ale upřímně, když mi tohle napíše někdo na blog, tak se na něj stejně málokdy podívám. :-) Měj se krásně a doufám, že se počasí už trochu vzpamatuje! ;-)

8 Marsianna Marsianna | Web | 20. července 2012 v 19:31 | Reagovat

Tak to budu moc ráda. :-) Taky sem určitě zavítám. ;-)
U nás momentálně pro změnu prší, takže paráda :-? Zejtra bude líp! (snad!) :-P Zatím se měj krásně :)

9 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 1. srpna 2012 v 14:33 | Reagovat

Som rada, že niesom jediná :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama