homearchiv

Malými krůčky k velkému cíli.

28. srpna 2012 v 0:00 | Kůstka. |  rok 2012 (3 roky)
Já prostě miluju, když mi do rány přijde téma týdne, které se úplně skvělým způsobem hodí k aktuálnímu dění. Zatím sice teprve druhé téma (na 'Máma' se mi psát nechtělo), které by se dalo nějak zpytlíkovat, ale nevadí.

Jdeme dál..!

Dnešek opět zasvěcen tréninku. Po včerejší pauze to bylo potřeba. Dneska jsem přijela po týdnu bez K., ale držák se vždycky najde. Tentokrát mi dělala pomocnici maminka. Musím říct, že její odhodlání bylo velké, ale strach byl větší. Už vím, od koho má moje sestra to neustálé ňuchňání Orouše, když s ním něco dělám a potřebuju, aby vnímal mě, ne její ruce. Ale co, to se dá přežít. Čas od času. No co už.. Dneska jsem Orouše nemordovala tak dlouho, jako vždycky. Ze země byl totiž naprosto úžasnej, on je prostě profík. Chody, zastavování, couvání, ustupování, však to ani nemusím všechno říkat. Stahování třmenů v pohodě, plácání do čehokoli taky v pohodě, nasedání zleva i zprava má následky akorát tak flegmatického frknutí. Prostě paráda. Ten kůň je poklad.

Další věc, která mi udělala radost, bylo to, že jsem s ním jezdila po place zase sama. Prostě jen tak, já, Orido a jízdárna. Každej jeho krok jsem si řídila sama. Celou dobu jsem si s ním povídala. Nevím, jestli proto, že to mělo uklidňovat jeho, ale sáhodlouhý monology o tom, jak musí bejt statečnej a projít mezi kuželama, nebo že nesmí vrazit do překážky, protože by se lekl a já bych letěla (ano, poníci dostali takový strašně velký překážky dělaný přesně na ně), uklidňovaly spíš mě. Chodili jsme po jízdárně, měnili jsme směr, chodili jsme mezi kuželama a nebo jsme prostě jenom zkoušeli zastavit a rozejít se. Při zastavování jsem sice dávala hodně bacha na to, abych ho moc nezatáhla za hubu, ale snažila jsem se být v klidu. Jenže vidina toho, že si Orido stoupne na zadní a v lepším případě poletím, nebyla zrovna to, co jsem potřebovala, takže trochu nejistota tam byla. Zvládl to v pohodě, nemůžu si stěžovat. Ale stejně tam je pořád ten pocit, že to je dvoumetrový zvířátko, který si ještě potřebuje v hlavě ujasnit hodně věcí. No co, to zmáknu.

"Nikdo nedokáže učit jezdectví lépe než kůň."

Ale abych se konečně dostala k samotné náplni článku. Chci s ním tenhle týden zkusit klusat ze sedla. S těma pokrokama, co už má za sebou, si myslím, že můžeme přejít na další level. Prostě naklusat. Snad by to neměl být zas tak úplně problém, psychicky jsem ho na vysedávání připravila v kroku. Jsem sebevrah, takže naklusání mě nijak neznepokojuje, cval bude už o něco horší. Ale nebudu si kazit iluze o idylické budoucnosti, prostě to vyjde. Protože otázka není, jestli se to podaří. Ono se to podaří.. jednou. A pak všem, co nám to nepřejou, ukážeme, že na to máme. Jelikož a protože na to máme. Už tomu prostě věřím, když vidím, co se z toho koně stalo. Je skvělej. My prostě jdeme dál. Rady vítáme a na kecy ostatních kašlem. Jedem si to svoje a daří se nám, tak proč se znepokojovat tím, že někomu ležíme v žaludku a tak si najde cokoli, čím by nám nějak škodil, hm?

Jestli to takhle půjde dál, tak to vidím na zimní skoky v hale a příští sezónu nějaké ty hobby. Doufám, že se mi tenhle můj malej sen splní. Bude to neuvěřitelnej zážitek, jet na závody s tvorečkem, kterýho jste si proste vypiplali. Každej ten malej pokrok hřeje u srdce, protože víte, že jste to dokázali vy. Že jste zodpovědní za to, co se stalo z toho zvířátka, které ještě nedávno neznalo sedlo. A přesně o tohle tu jde, o ten úžasnej pocit, kterej vás naplňuje. O tom je jezdectví.


Ano, fotka je hrozná.
Ano, angličtinu mám špatně.
Ale na tý fotce je Orido, takže tu fotku miluju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adis Adis | Web | 28. srpna 2012 v 3:31 | Reagovat

-Adis
- http://mane-blowing-both-time.blog.cz
- Ráda poznám nové koňaře.

2 Christush Christush | Web | 28. srpna 2012 v 12:01 | Reagovat

Nynyny... :3 Vy snad můžete někomu ležet v žaludku? Je to až neuvěřitelný, jak rychle se učí, prostě pecka..:)Když se tak vžiju do tvé situace, naklusat bych se asi taky nebála, je fakt, že s cvalem je to horší no..:D

Odp. Pro mě mají tvoje komentáře mnohem větší váhu než ty, kde se objeví jen "hezké" a konec. Pak má člověk pocit, že to ani ta osoba nepřečetla, protože není možné, aby s tebou všichni souhlasili ve všem. :)

No vidíš, a já si vlastně vždy rajtovala jen tak hezky rekreačně, špacírově. Proto taky nemám žádnou zkušenost se skoky ani drezurním přiježděním.. :D

Takže to není jenom u nás, že kdykoli chci s tou naší hérečkou ven, tak začne prskat a bránit se? :D Ale nesmím ji/ho (původně on, později zjištěno, že ona.. :D) jenom kritizovat, včera při držení drápků perfektně držel (ano, jsem zvyklá o našem králíkovi mluvit v mužském rodě :P)

3 Ku-li-na Ku-li-na | Web | 28. srpna 2012 v 19:20 | Reagovat

Krásný blog, to nemá chybu.

4 Bojča || Affs Bojča || Affs | Web | 28. srpna 2012 v 23:09 | Reagovat

Jste tak šikovní... :)

Taky si dost často povídám s koníkem, když jedu... To je vždycky ,,A co děláš? Ty bys chtěl tohle? Ne, to nesmíš.. Chápeš...atd... :D" Jsem trošku magor. Povídám si i se psem, když jsme na procházce a i sama doma, tak si povídám třeba i se zrdcadlem a někdy i jen tak do prázdna :D mluvím občas do zdi... :DDD

Na klus budu držet palce i u nohou... Snad to přežiješ, né že bych tě nějak podceňovala, ale víš co... Jak píšeš dvoumetrový zvířátko :D Ale vy dva to určitě zvládnete... ;)

A úplně mě dostala ta poslední věta - teda dvě věty - ,,A přesně o tohle tu jde, o ten úžasnej pocit, kterej vás naplňuje. O tom je jezdectví."

A fotka je moc hezká ¨náhodou... Někdy ho vyfoť třeba i mobilem, když bude foťák až na vánoce... ;) Já mám taky většinu fotek z koní z mobilu a to nemám bůhví jak dobrej foťák :D Jenom 2 megapixely :D

5 Denča Denča | 29. srpna 2012 v 8:13 | Reagovat

Máš to moc pěkné..! Se máš že máš koně ...já by jsem chtěla taky friskyho koně...:))  Jaký máš plemeno ty...??

6 Nikís Nikís | Web | 29. srpna 2012 v 10:33 | Reagovat

zase krásně napsané,uplně mě to dojalo..:) jde vidět,že si Orouška moc vážíš a určitě i on tebe..:) klus zvládnete,jestli už jsi ho na to trochu připravila tím vysedáváním,tak by neměl být moc velký problém,budu držet palce :) já bych asi tolik odvahy neměla :D  jdeš si za svým snem,to je taky fajn,určitě si v zimě zaskáčete :) já jsem taky ráda za každý pokrok,co udělám s Neroškem, jenže teď už je zase v háji,protože na něm včera jezdily 4 děcka,no co si budem vykládat ;) fotka je nádherná,moc vám to spolu sluší :)

7 Fredy Fredy | Web | 29. srpna 2012 v 10:50 | Reagovat

[6]:
ano musím zase souhlasit s Nikís, z tvích článků vyzařuje ta radost jakou proděláváš, když máš Orida u sebe ... moc mě tento článek navnadil... k novému koni :DD

Klus určitě zvládnete :)
Fotká je krásná a né, že je tam na ní jenom Orido, ale pro to, že jste tam vy spolu, vaše pouto je vidět :)

8 Christush Christush | Web | 29. srpna 2012 v 11:11 | Reagovat

Odp. Mě zase více fascinuje ta lehkost a citlivost. Kůň reaguje na sebemenší pobídku otěží zatímco jsou otěže volné. Nikdy jsem neskákala, takže zase nemůžu tohle posoudit, ale poprvé, co mě před x lety známá posadila do sedla její kobyly a nastrojila ji do westernu, jsem se zamilovala a teď jsem konečně našla možnost to rozvíjet jinak než při vyjížďkách..:)

Co se týká šířky možností. Ono jich je jak v anglii tak ve westernu poměrně na stejno, jen se v některých oblastech western praktikuje méně. Až někdy s Oridem přijedete na show sem k nám, tak se stavíš u nás a posadíme tě do westernovky, aby sis to alespoň pořádně zkusila. :D Právě, že to mě deptá, že normálně Edy i Butch (pitbulové) s koňma vycházejí naprosto normálně a borderka se může pokakat. Ona z nich respekt má a právě proto po nich asi skáče a štěká.. :D

9 Bojča || Affs Bojča || Affs | Web | 29. srpna 2012 v 13:35 | Reagovat

Ahoj. na blogu je první kolo soutěže My horse and me, takže si sháněj hlasy... :)
http://bojca-and-horses.blog.cz/1208/1-kolo-hlasovani
Bojča

10 write-for-zeta write-for-zeta | Web | 29. srpna 2012 v 20:42 | Reagovat

jo dík ) je jí 12 )))

11 mielle mielle | Web | 30. srpna 2012 v 19:25 | Reagovat

Nikís to vyjádřila dokonale. Nemohla jsem nalézt slov, abych to popsala, ale už vím. Prostě předáváš dál své pocity prostřednictvím tvých článků. Člověk si představí, jaké by to bylo, mít svého koně (živě se dostane do situací, co zažíváte, má před očima sebe a svého vysněného koně a spolu tvoří tým, mají mezi sebu vztah), a prožívat to taky. Radost, když se něco povede, zklamání, když ne, štěstí, když jsi s Oridem a někde v pozadí je z toho cítit právě ta obrovská touha po splněném cíli. A to se vám určitě brzy taky povede.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama