homearchiv

Série plodných dní.

20. srpna 2012 v 8:30 | Kůstka. |  rok 2012 (3 roky)
Plodné dny započali již v sobotu, kdy jsme se já a K. vypravili na Mirkov. V deset hodin jsme vyrazili a na místo určení jsme přijeli asi v půl jedenácté. Já jsem s sebou samozřejmě vláčela všechny nový věci (a moje rajtky neunikly ničí pozornosti, takže jsem celý den poslouchala, jak jsou nádherné - to se mi zas něco povedlo koupit!), byla jsem ověšená jako vánoční stromeček. Navíc jsem s sebou vláčela ještě tašku s pitím a sváčou (to abychom nestrádali) a Billa tašku plnou suchého pečiva. Okamžitě jsem si vzala novou ohlávku s vazákem a šla jsem, spolu s K., do výběhu pro mladýho. Byl ve výběhu s hřebečkama, jako obvykle, ale dneska tam navíc byli SS, jak jsem jim začala říkat. Prostě "bílí". Samozřejmě jsem si ho okamžitě uchlácholila na svou stranu, protože jsem mu dala jeho milované jablečné pamlsky. Co si budeme povídat, on miluje prakticky všechno, co se dá sníst (ale to už jsem myslím někdy říkala).

"V koni se promítají sny člověka o vlastní síle, moci a kráse."

Po odchycení jsem si ho přivázala na uvazišti (Doufám, že mě neodrovná. Váš Vazák.) a vydrbala jsem ho novým čištěním (především kovové hřbílko se mohlo vyřádit, byl jak prase). Pak jsem poprosila K. aby ho podržela, když ho budu sedlat. Tak fajn, v pohodě, obouchala jsem ho novou poduškou, pak jsem jí přes něj hodila, následoval beránek a potom (strašák) sedlo. Zapnula jsem podbřišník a osudová chyba byla, když jsem za něj zatáhla, jestlli není moc utaženej. Miminko se asi kel (ano, lek) a předvedl nám ten jeho skvělej úprk, jak on to umí. Měla jsem trošku strach o K., poněvadž ona ho docela dlouho držela, takže jsem na ní musela maličko zařvat, ať ho okamžitě pustí, aby se něco nestalo (jak jí, tak jemu). On si v klidu odkozloval, tak jsem pro něj došla. A byl v pohodě. Jenom si to prostě potřeboval s tím sedlem vyřídit. Tak si to vyřídil a já jsem mohla přesedlávat, protože jsem něměla úplně dotaženo a sedlo se mu dost výrazně posunulo. Při přesedlávání byl úplně v klidu, on si ze mě prostě akorát rád dělá prdel. Ale s tím už jsem tak nějak smířená.

Vzala jsem si ho teda na plac a dělala jsem s ním takový nějaký blbinky. No, nejsou to přímo blbiny, ale nevím jak to jinak nazvat. Prostě takový věci jako je couvání, ustupování, klus, zastavování.. a tak. To by mu docela i šlo. Po deseti minutách, kdy jsem ho zlobila sedlem (strahování třmenů - nahlas, bouchání třmenama, plácání do sedla, zapírání se do třmenů..) jsem se odhodlala vzít si helmu a vestu. K. mi blbounka držela a já jsem začala pérovat ve třmenech. Kdybyste viděli ten jeho výraz. No co už. Takhle jsem se několikrát vyhoupla a zase jsem slezla. Pak jsem se vyhoupávala a plácala ho po zadku. Potom jsem se teda do toho sedla vyhoupla úplně. Byl nervózní, bylo to na něm poznat. Chodili jsme po place, z K. bylo cejtit, že nemá úplně nejlepší pocit, že ho vede, když jí předtím málem skočil na ramena. Takže to prostě nebylo úplně éňo ňůňo, ale pro mě bylo důležitý, že na něm sedím. Chodili jsme po tom place docela dlouho. Docela mě překvapil a lekl se, když jsem přiložila jemně pravou nohu k jeho bokům. Ta nervozita se ale nejvíc projevila při sesedání. Jak jsem se mu zapřela do toho jednoho třmenu, tak se mu to nějak nelíbilo a odskočil. Takže já jsem se snažil slézt nějak normálně, stejně jsem si odřela ruku. No co, byla jsem spokojená, mohlo to bejt i horší.
O Orouše jsme se postarali, já jsem pokřtila nové věci (právě proto se divím, že jsem nespadla) a hodili jsme ho zpátky do výběhu za ostatníma koňma.

"Oroušek prostě není normální. Ale co si budem povídat - jakej pán, takovej kůň."

Po třech měsících jsem jela na vyjížďku! Vzali jsme si s K. bílý a jeli jsme se projet. Konečně zase klus, cval, louky. Byla jsem zas šťastná, že konečně sedím na normálním koni. Wow, vážně jsem si to užívala. Jeli jsme s K. do bývalé stáje (kam chodila i ona, než odtamtud zdrhla), protože to je jenom nějaké dva nebo tři kilometry. Jeli jsme v klidu, tam jsme pokecali s holkama a jeli jsme zase zpátky. Bílí jsou sice pobízecí, ale cestou domů jsme chtěli klusat.. tak jsme tryskali no. Jsou to miláčkové.




Plodné dny pokračovali i včera, v neděli (to byl asi ten plodnější den). Na Mirkov jsem zase dorazila společně s K. a K. (nadále jen W.). Šla jsem zase pro mladýho do výběhu a W. se nabídla, že mi s ním pomůže. Za to jsem ráda, že mi s ním pomáhá, protože jí věřim, na ní já dám. Tak jsem mladýho vyčistila, dneska jsem ho i nauzdila, dala jsem mu přes uzdečku ohlávku s vazákem, nasedlala a šla jsem s ním na plac. W. si ho tam chvíli vzala a tak nějak mi pomohla při budování respektu. Jo, dostal bičem. Ne hodně, ale aby vůbec vnímal, tak tu šupu dostal. Takhle jsme ho tam chvíli trýznili a jel traktor. On samozřejmě hérečka, odkozloval do druhýho rohu jízdárny. Pak samozřejmě i sám přišel. Takže jsme pokračovali, docela mu to šlo. Vlastně jsem pak pokračovala hlavně já, ale tak to je jasné. Když takhle párkrát dostal bičem, hned začal poslouchat. Pak už vlastně poslouchal okamžitě na jakejkoli podnět.

"Poník je sen dětství. Kůň je poklad dospělosti."

Pak jsem si zase vzala helmu, vestu a začala jsem ho zas oplácávat třmenama, prostě se opakoval ten samej rituál jako v sobotu. Orida držela W. a já jsem zase pérovala. Nejdřív jen tak, potom i s plácáním po zadku a pak jsem se přehoupla a sedla jsem si do sedla. Prostě jsem jenom tak seděla, pak jsem se ho zkusila jemně dotknout nohama, chtěla jsem vidět, co bude dělat. Nedělal nic. Stál a koukal. Byla jsem na něj pyšná.
Vzhledem k tomu, jak v sobotu odskočil, když jsem slezla, tak jsem slézala a nalézala. Pak jsem zlezla tak, že jsem stála ve třmenu a jak jsem přehazovala nohu, tak jsem nohou přejížděla po jeho zadeli. Byl šikovnej. Takový ty malý pokroky mi dělaj strašně ohromnou radost. Teď se prostě musím Oroušovi pořádně věnovat, aby se užk konečně dalo něco dělat.

"Tygr může mít půvab a sílu, lev mocnost a majestát, ale naprostou krásu a ušlechtilost má jen kůň."

Abych nezapomněla, odpoledne jsme s K. taky byli na vyjížďce. Bez sedel, bez triček, bez bot, v kraťasech. Měli jsme akorát helmu. Šli jsme s bílejma krokem, protože bylo strašný vedro, k rybníku. No, rybník jsme nakonec nenašli, ale skvěle jsme se projeli. Ty vyjížďky musíme praktikovat častěji.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mielle mielle | Web | 20. srpna 2012 v 10:51 | Reagovat

Jak já miluju Tvé dlouhé články, hrozně hezky se čtou :) A Orido je fakt krásný a šikulka.. :)

2 Fredy Fredy | Web | 20. srpna 2012 v 11:47 | Reagovat

Spřátelíš?

[1]:
Zase musím souhlasit ve všem s Mielle :DDd
Články no prostě bezva, článek podle mého gusta :))

3 Nikís Nikís | Web | 20. srpna 2012 v 13:23 | Reagovat

perfektní..:) Oroušek je šikula,že dělá takové pokroky.Rajtky byly asi fakt suprovní,že ti je každý chválil..:D moc vám to sluší a máš boží vlasy..:D

4 Mon Ný* Mon Ný* | E-mail | Web | 20. srpna 2012 v 18:17 | Reagovat

Rajtky musely být asi velice pěkný :)
A taky souhlasím s Mielle ty tvoje články se fakt dobře čtou jen tak dál  :)
Nechceš spřátelit? :)
Mohla by jsi skusit napsat nějakou povídku :)

5 barča* BF barča* BF | Web | 20. srpna 2012 v 18:26 | Reagovat

děkuju moc! jo moc mě to s ní bavilo .. měla suprovou náladu.. a co ty? jak se máš? a co koník?

6 Christush Christush | Web | 20. srpna 2012 v 20:51 | Reagovat

Jéj, šikulky jste oba dva..:) Hrozně hezky se to čte, tyhle vaše pokroky. Jak dlouho už obsedáte? :) Ono se s tím bičíkem občas na koně musí, když je to s citem. To to akorát ucítí a srovná se, žádné trvalé následky, jen pozornější koník. Jak říkám, bičík, ostruhy a ostrá udidla jedině s citem a pro ty zkušenější..:) A na závěr, ty tvoje vlásky, awww..:3 :D

7 Allyen* Allyen* | Web | 20. srpna 2012 v 21:39 | Reagovat

Díky :)

8 los-nikitos los-nikitos | Web | 21. srpna 2012 v 10:01 | Reagovat

tak to je zas tvuj názor :) já se směju třeba nad meme obrázkama a ne nad pomluvama.. samozřejmě že někdy mě to taky rozesměje;)

9 Wiki Wiki | Web | 21. srpna 2012 v 10:28 | Reagovat

Přidávám se k prvním komentářům, tvé články jsou bezvadné :-) A kdy jsem byla naposledy na vyjížďce já? Ha, to už si ani nepamatuju! :D

10 Christush Christush | Web | 21. srpna 2012 v 11:20 | Reagovat

Tak jako víš jak, lepší začít znovu než mít v budoucnu problémového koně. :)

Neříkám, že ode mě nikdy kůň nedostal jednu výchovnou. Je to s nimi jako s dětmi. Kolikrát Diego dostal po plecích, když nepochopil, že ke kousání má všechno okolo jen né mě..:D Takové ty slečny, které tvrdí, že kůň nesmí dostat bičíkem ani jednou, asi ještě nedostaly do rukou problémového koně na výchovu.

No ale jsou barevné...! :D

11 Maya Maya | Web | 21. srpna 2012 v 11:52 | Reagovat

Muselo to bt fajn :) Gratuluji k pokrokům! :)

12 Anett Anett | Web | 21. srpna 2012 v 12:04 | Reagovat

Je dobře, že se těšíš i zmenších pokroků :) takhle se začíná s každým koníkem. Určitě za čas už budete sehraní. Obsedání není jednoduché a já bych to určitě nezvládla :D :) Můžu se zeptat kolik je Oridovi? Vím,že už jsi to sem určitě někam psala, ale vzhledem pomalejšímu internetu u babičky se mi to nechce moc hledat :D  :) Jde vidět, že jste si vyjížďky užili! :) Moc vám to spolu sluší :)

13 Bojča || Affs Bojča || Affs | Web | 21. srpna 2012 v 16:20 | Reagovat

Jak uz vsichni psali, tve clanky se opravdu dobre ctou a gratuluji k pokroku... :) Jen trosku nechapu tu vyjizdku po trech mesicich :D To vsechno pises jako zpetne, nebo :D ja proste nevm... :D

14 Christush Christush | Web | 21. srpna 2012 v 22:02 | Reagovat

Ach děkuji ti za pochvalu, vážím si toho..:)

Přesně tak a přece jen, něktěří koně jsou až příliš vychytralí, tak to dost často potřebují..:)

15 Christush Christush | 21. srpna 2012 v 22:15 | Reagovat

Ale za komplimenty ano..;)

Člověk potom neví, jestli na to být hrdý nebo se obávat.. :D

16 Bojča || Affs Bojča || Affs | Web | 22. srpna 2012 v 8:32 | Reagovat

jo aha... uz to chapu... me hrozne zmatlo, ze jsi psala co bylo v sobotu atd... a pak po trech mesicich a pak zase nedele... :D ale uz to chapu... :DD

17 Monča Monča | Web | 22. srpna 2012 v 20:23 | Reagovat

Heh, to mě zase takováhle pozornost nevadí :D. Přiznávám, ráda se chlubím, když mám čím =).

Hlavně že se nikomu nic nestalo :o). Je fajn že se mu tolik věnuješ. taky bych ráda vyrazila na nějakou takovou vyjížďku, doufám že se mi to někdy splní.

Musíš být pyšný když víš že můžeš za ty pokroky :o). Já kdybych mohla takové vyjížďky praktikuji každý den :D

18 Fredy Fredy | Web | 22. srpna 2012 v 21:48 | Reagovat

Ty jo skoro 180 cm :O To bych si na Orídka netipla ...

Ale tak znám i 7-mi lettý děti co mají 160 cm koně :DD  Ajá osobně nevysednu bez sedla ani na 148 :DDD  TAkže, že mě mluví zkušenosti víš :SSS

19 Fredy Fredy | Web | 22. srpna 2012 v 21:54 | Reagovat

Jojo ,neboj jsem stejnej případ.. moje třísla to vždycky odnesou :DDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama