homearchiv

Máme září.

2. září 2012 v 19:00 | Kůstka. |  rok 2012 (3 roky)
Díky bohu se počasí dneska zlepšilo. Přestalo pršet, dokonce svítí sluníčko. Přijde mi, že to dělá naschvál. Je až neuvěřitelný, že už je září. Víte, co to znamená? Že jsem nedodržela předsevzetí. Vlastně to nebylo předsevzetí, byl to jenom takovej malej sen. Chěla jsem přes prázniny začít normálně jezdit na vyjížďky. Krok, klus, cval. Ale to jsem si řekla dřív, než jsem zjistila, jak je Orido nepřipravenej a díky bývalé trenérce zničenej. Začne škola, to znamená, že budu mít míň času na to, abych se mohla plně věnovat Oridovi. Ale co, stejně se skoro neučím (a prolejzám s vyznamenáním). Jako letos máknu, ale nebudu to hrotit, na Orida se najde vždycky čas. Protože, ač se to zdá neuvěřitelné, raději svůj volný čas trávím u svého díťátka, než nad knížkou přírodopisu (kterou jsem mimochodem letos dostala v dezolátním stavu). Nevím proč, ale dnes celý den narážím na školou povinné jedince, jak leží na zemi, mlátí pěstičkama a brečí.

"Ať už říkají cokoli, mají žáci i učitelé školu rádi - jsou tam přestávky."

Než začnu s líčením dnešního dne, musím sem prostě napsat pár nekoňských informací. Konečně mám v pokoji skříň, stůl a (bohužel ještě ze starého bytu) šuplíky a židli, takže už můžu obývat svůj pokoj jako civilizovaný tvor. Čekám vlastně už jenom na postel a nějaké ty drobnější kousky nábytku. Že jim to ale trvalo, srali se s tím jak s první láskou. Je sice pravda, že moje záda spaní na nafukovací matraci nesnášela moc dobře, ale vydržet se to dalo. Poté, co mi byla přivezena normální postelová matrace, se to značně zlepšilo. Tak teď už jenom doladit tu postel. Je to takový docela zvláštní, když jsem jedenáct let žila v pokoji se sestrou a teď mám vlastní království za sedmero horami. Ničím nerušenej klid, to přesně jsem potřebovala. Sestra zalezlá ve své sluji řvoucí za imagiární žáky, které vyučuje, nenarušuje harmonii mého života. Vážně, dost nezvyk. A je to taky asi hodně tím, že nám ten klid nenarušuje osoba marně si říkající "můj biologický otec". Ach, mám všechno, co potřebuju ke spokojenýmu žvotu. Pár milujících rodinných příslušníků, pravou kamarádku (bitch please, ona je moje sestra), Orida a prostě celkově skvělý podmínky k životu. Díky bohu za něj.

"Dobrý otec už neexistuje. A pokud ano, jsem asi špatné dítě a dobrého otce si nezasloužím."

Ale abych se už konečně začala věnovat koňským zálěžitostem. Dneska jsem zase samozřejmě byla u Orouše. Je škoda, že plac byl v dezolátním stavu po tom dešti. Z písku se stalo hluboké něco, do čeho se nohy bořili nejen mě, ale především koni. Takže jsem s tou špetkou zdravého rozumu, kterou ještě mám, usoudila, že nebude nejlepší dneska klusat. Ono i když jsme klusali jen tak ze země, tak byl trošku problém, protože se nám oběma bořila kopýtka. Ach, jak jen já toho koníka zbožňuju. Přijde mi, že každým dnem víc, i když to už je prakticky nemožné. Dělá mi radost, ohromnou. Je to jako když vidíte vaše dítě růst a dělat pokroky. Máte radost i z jeho prvního bobku, z prvního úsměvu, prvního slova, kroku. Přesně takhle já jsem vždycky šťastná, když vím, že ten kůň je tak skvělej. Nemohla bych si lepšího přát, vážně. Dneska měl poprvé od návštěvy zubáka udidlo. Vypadal spokojeně, nestěžoval si. Zase jsem si vzala tušírku. Už jenom pro ten pocit, že Orido ví, že jí mám. Byl opět naprosto miliónovej. Nevím proč, nevím co dělá tak zvláštního, ale dělá mi to ohromnou radost. Vlastně pořád dělá to samé, ale pořád jsou tam vidět ty pokroky. A to je něco úžasnýho. Ze země byste si nemohli přát lepšího, ochotnějšího a věrnějšího koně, než je právě on. Takový chlupatý štěstí.

"Řekli mi, že mám jít za svým snem. Tak jsem šla za Oridem."

Dneska jsem se překonala a nalezla jsem na Orida zprava. Trochu nezvyk, když jsem zatím vysedávala jenom zleva. A víte, co udělal Orido? Nic. Prostě nic. Stál tam s tím jeho výrazem jako by říkal "Hm, lezeš na mě, hm, jo, jasný, v pohodě. Co bude k večeři?" Tak jsem seděla na tom svým malým zázraku a zas jsem se nechala odcvaknout z vazáku. Jenom jsem něžně poprosila Klárku, aby si stoupla k východu z jízdárny, kdyby měl náhodou Orido chuť jít kamsi pryč. Ale k mému milému překvapení se dnes zběsilý úprk nekonal. A já jsem si tak v klidu chodila po jízdárně, připadala jsem si jako v nebi a vychutnávala jsem si každej jeho pohyb. Nejlepší zjištění dnešního dne byl fakt, že Orido už skvěle chápe pobídku. Vážně, jenom přiložím holeň (samozřejmě silou přiměřenou jeho tuposti) a on se rozejde. Přidávám k tomu i hlasovou pobídku, ono se to třeba na vyjížďkách hodí a aspoň si to spojí. Mám radost, protože na začátku se pobídky vlastně spíš bál, než aby chápal, co po něm chci. Hrdost, obrovská. Jak jsme si tak chodili po place, tak jsme samozřejmě měli trochu vítr z velké kaluže, kavaletky pro minihorsy se nám taky moc nelíbily a o překážkách ani nemluvím. Chvílema jsem ale měla pocit, že si to štráduje přímo na ně. Že by měl touhu skákat?

Samozřejmě jsem vždycky hbitě zareagovala a strhla volant na správnou stranu. Prostě se to musí ještě doladit, ale už dokonce chápe i zastavování a začíná pobírat couvání. Je úžasnej, jsem vážně moc ráda, že se takhle snaží. Protože kdyby se nesnažil, tak bych nedokázala nic. Jak já ho zbožňuju. Prostě už musíme jenom doladit to, aby správně zatáčel a víc se ohýbal do oblouků, ale to po něm teď nemůžu chtít najednou, když ho budu mordovat ještě s tím klusáním. Já mu prostě z celýho srdce věřím, že to zvládne. Proč by taky neměl, no ne? Dneska dokonce zvládl, když jsem se mu postavila do stehenního sedu, párkrát vysedla v kroku a celkově jsem se mu dneska tak divně mrcasila v sedle. Pohodička. Díky bohu, že je takovej, jakej je. Hodně jsem to ocenila i když jsem dneska slézala. Jako obvykle jsem si přes něj hodila nohu, ale měla jsem botu od písku, takže on měl pak na zadku ten písek. A jak jsem si v klidu visela ve třměnu, tak jsem se natahovala, abych mu ten písek oprášila. Pak jsem prapodivným způsobem slezla a co myslíte, že on? Nic. No váu. Chtěla jsem povozit Klárku, ale ona si dneska vzala džíny a nějak se jí nepodařilo hodit nožku do třmenu. Nevadí, pro příště má slíbenou jízdu. Tak jsem si v klidu vytáhla třmeny, povolila jsem mu podbřišník a nánosník a šla jsem s ním z jízdárny. Odstrojila jsem ho, dala jsem mu pár pamlsků a jablko a pustila jsem ho zpátky za stále se zvětšujícím stádem. Dneska si tedy opět nemůžu stěžovat. Mimochodem, s boxama to vypadá velice dobře. Už se staví meziboxové přepážky. Jsou vysoký metr osmdesát, takže tak akorát, aby Orida nikdo neprudil. Jsem ráda, že nám pan Pazourek rezervnul úplně první box, protože z jedný strany je zeď a z druhý bude koník za tou přepážkou. Takže to znamená VIP klid pro Orouška. Ale on je VIP, takže si zaslouží i takové zacházení. To nejlepší zacházení, co si budem povídat.

"Autogramy rozdává až v boxe, děkuji za pochopení."


A ještě poslední důležitá informace. Klárča nám dneska vyfotila na telefon asi deset fotek, takže si je nechám poslat a pak je sem zase nějak hodím. Abyste viděli, jak jsme šťastní! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anett Anett | Web | 2. září 2012 v 19:21 | Reagovat

Páni jste šikovní :) A ten pokoj taky super :D :) Jen tak dál :) Já jsem si dneska pořádně namlela :/

2 mielle mielle | Web | 2. září 2012 v 19:32 | Reagovat

Hurá, další článek :). No, já budu mít asi těch 4x 8 hodin, tak bych mohla být možná vděčná, že nebudu mít koně, nevím, jak bych stíhala, dojíždět atp., a nechci ho zanedbávat :/.
Jojo, musím souhlasit, asi si žiješ báječně, jako ve snu. :)
To s tím citátem o otci, to u mě naprosto souhlasí. Fakt, asi si dobrého otce nezasloužím. Gr. Pět let od rozvodu a jsem stále naštvaná, jako první měsíce. A stydím se, že jsem jeho dcera.
Chlupatý štěstí... tos řekla krásně :) Normálně mě skoro dojímáš, holka! :D
Hurá, hurá, těším se na fotky. :)

3 mielle mielle | Web | 2. září 2012 v 20:20 | Reagovat

Čtyři roky je na mobil dost slušný věk :D
Máme hodně společného. Můj otec skoro nebyl doma, nám tvrdil že pracuje a nemáme moc peněz, a přitom se tahal s kdejakou šlapkou na baru a to prosím pěkně ve stejné ulici co bydlíme. Na nás posílá teoreticky dva tisíce na každou, jako, dost málo! A přitom neplatí vůbec.. jen se už máma nechce tahat po úřadech.. oškubal nás skoro o všechno, přišla jsem o milované místo, naší chatu, kde jsem měla koně, který byl skoro můj a pan majitel mi ho chtěl ze známosti, až budu větší, jednou dát... nesnáším svého "otce". No, co bylo bylo, můžu už si jen povzdechnout.
To jo, minulý rok jsme měli jednu a už tak sem brblala.. ale já si říkám, že kdyby bylo třeba, tak to s tím koněm prostě zvládnu, a učit se budu radši u něj v boxe než doma...
Asi tak. Nač vila, stačí kůň :)

4 mielle mielle | Web | 2. září 2012 v 20:34 | Reagovat

Ona chtěla, ale to víš, neuznali to (nemá oficiálně práci, takže..) a když neplatí, tak to by nesměl 4x za sebou a on je taková svině, že zaplatí po třech měsících alespoň tu polovičku aby se neřeklo a aby s tím nemohla nic dělat. Je to složitý. :/

5 mielle mielle | Web | 2. září 2012 v 20:35 | Reagovat

*on nemá práci, mamka jo.. takže on je před úřadama strááášná chudinka vlastně.. taky může argumentovat s tím, že nás má 1x za 14 dní vidět, a já to odmítám a sestra? Ta se přizpůsobila spíš mě..

6 Bojča || Affs Bojča || Affs | Web | 2. září 2012 v 22:05 | Reagovat

U nás se taky počasí dneska zlepšilo, což je vážně dost velká ironie. Poslední prázdninové dny hnus, odporný, nechutný!! A dneska odpoledne? no nádhera! Pětadvacet stupňů, sluníčko a na nebi azuro... Co se dá dělat. Pan/Paní počasí je prostě věčný šprímař :D

S pokojíkem moc gratuluji! A s tou rodinou je mi to líto, že se tak rozpadla... Já to mám opačně, nedávno se od nás odstěhovala mamka a teď žije se svým přítelem... Do nedávna jsem žila sama s taťkem, ale asi před 3 týdnama se k nám nastěhovala taťkova přítelkyně, ale já ji znala už dřív a mám ji fakt ráda, takže jak je to teď mi to dost vyhovuje... :D Zní to divně, ale já budu asi dost vychcaná... Asi po taťkovi :D

No a k vašemu tréninku... Věřím, že jste měli rozblácenou jízdárnu... Ale Orido je moc statečnej a šikovnej :) Ale je škoda, že pořád nevychází podmínky na ten klus... Snad se to během tohohle týdne podaří... Teď to ve škole ještě nebude snad tak hrozný, takže času bude ještě pořád docela zvládnutelně... :)

Já být Klárou, tak na něho nalezu jakkoliv, jenom na něm zkusit prostě jet za každou cenu. I kdyby se ty rifle měli roztrhnout :D Prostě bych to na něm chtěla moc zkusit :D Snad se přístě povozí a vezme si teda vhodnější kalhoty :DD

jo a s těma fotkama! No bombastický!! Už se nemůžu dočkat, až je sem dáš! :)

7 Christush Christush | Web | 2. září 2012 v 22:37 | Reagovat

Jojo, dnes bylo počasíčko mnohem lepší, ikdyž pár stupňů k dobru bych si stejně ráda přidala..:)

Musíš být s pokojem nadšená. Já se takhle stěhovala v deseti letech a se ségrou jsme se vlastně taky rozdělily poprvé. Ačkoli já byla to malé otravné škvrně, co si chtělo pořád povídat.:D Já jsem naštěstí z "normální" rodiny,takže alespoň v tom nejbližším kruhu rodinném nemusím řešit nějaké vztahové problémy. V tom širším je to už horší... Ale každej máme v rodině někoho, koho nemáme zrovna v lásce..:)

Árgh.. :D Roblácené jízdárny jsou nejhorší, nalepí se to všude, lítá to od kopyt, dlouho to usychá...:D

Já ti snad toho koníka začnu závidět, holka. Jste ták šikovní. Fotky jsou krásná věc a určitě se na ně těším, ale co kdybyste se příště pokusili něco nahrát? Ráda bych vás viděla v akci..:)

8 mielle mielle | Web | 3. září 2012 v 12:49 | Reagovat

Jasný! :D Jsem moc ráda, že se líbí :))

9 hollywoodhills hollywoodhills | Web | 3. září 2012 v 13:49 | Reagovat

No jo, utíká to šíleně.. pamatuju si když jsme byli šesťáci a moc sme se neznali a teď? Nemůžeme bez sebe žít :DD

10 diary-lenule diary-lenule | Web | 3. září 2012 v 14:52 | Reagovat

Tjn konecne je hezky :) i vcera bylo:)

11 Christush Christush | Web | 3. září 2012 v 16:57 | Reagovat

Odp. Žjóva, tak to fakt netuším. :D Znám ho dlouho, ale nikdy jsem se po jeho původu nepátrala a zvlášť v jeho případě jsou jména rodičů i sestry tak často užívaná, že se nedá nic moc vyhledat.

Jak říkám, každý máme někoho, já mám zase z jedné strany kriminálníka a z druhé opileckého poflakače. To si člověk nevybere. Jenže je jedno kolik takových lidí v rodině máš, pokud máš stále někoho blízkého s kým ti je fajn. To se pak můžeš přes tu spodinu společnosti přenést..:)

Jéj, dovedu si představit. Neuvěřitelné, kolik dokáže takový písek pohltit vody a než to pořádně vyschne. Fůha. Někdy si říkám, zlatá louka, tam se to vsákne do země a druhý den už je to v pohodě..:D

I tak. Kdyby nechtěl spolupracovat, neuděláte nic, takže to jen dokazuje, jak jste si perfektně sedli a že jste se vy dva hledali, až jste se neašli..:)

Ale prosímtě.. :D Nikdo ti tu nebude říkat, co děláte špatně. Vsadím se, že stejně by nebylo co vytknout a určitě nejsem jediná, kdo by rád viděl, jak vám to spolu šlo předtím a teď..:)

12 Nikís Nikís | Web | 3. září 2012 v 19:29 | Reagovat

jé,takové pokroky,tohle vážně musí dělat radost..:) Oroušek je moc šikovný a ty taky,že máš tolik trpělivosti.já bych z pravé strany nikdy nevylezla :D
já mít koně tak kašlu na školu a vůbec by mi to nevadilo..:D sice by mě naši přimáčkli ke zdi jak myš,ale to by šlo.:D
ono to počasí je opravdu strašné,zvlášť když naprší,pak to usychá kdoví jak dlouho..
já jsem do devítky prolézala taky s vyznamenáním,na konci 9.třídy jenom 2 dvojky..bác,dojdu na gympl a dvě čtyřky :D nevadí,stává se i v lepších rodinách..:D
určitě se těším na fotky a gratuluju k pokojíku..:) jak starou máš sestru? mojí je 5 a je to děsné šídlo,ale nevyměnila bych ji :) ale stejně nemůžu z těch hlášek :D seš fakticky dobrá :)

13 Bojča || Affs Bojča || Affs | Web | 3. září 2012 v 20:35 | Reagovat

Tak to ti nezávidím... To musí bejt něco!
Já jsem na Ekologické v Rajhradu :D Na tu praxi se docela těším... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama