homearchiv

Výročí.

20. září 2012 v 22:22 | Kůstka. |  rok 2012 (3 roky)
Co že to bylo včera za speciální den? MĚLI JSME VÝROČÍ.

Je to vůbec možný, že už je to rok, co je můj? Ten čas hrozně letí. Kde jsou ty dny, když na mě koukalo malý dvouletý hříbátko. Teď už tomu jsou tři a půl. Myslím, že za ten rok jsme udělali hodně, když uvážím, že skoro neuměl na ohlávce, když jsme ho koupili (a zachránili jsme ho tak před krutým osudem odstrčeného a zničeného koně). Jsem vděčná za každou minutu, kterou jsem s ním v uplynulém roce mohla strávit. Každá chvilka pro mě znamenala většinou spoustu nervů, stresů a úsilí, ale stálo to za to a konečně můžu říct, že vidím výsledky. Není tomu ani půl roku, co ještě neznal sedlo. A dneska? Dneska se nechá sedlat jakoby se nechumelilo, jezdce snese a ten zbytek se dopiluje. Máme ještě čas, přes zimu v hale to natrénujem a koncem příští sezony bychom mohli zkusit jet třeba nějaké ty hobby, třeba na Tatran. Uvidím, jak se bude dařit. Někde v hloubi duše prostě doufám, že všechno bude v pohodě, že to půjde. A udělám všechno proto, aby se to prostě podařilo. Víte, jak je skvělej pocit sledovat ty malý pokroky? Ten pocit, když vím, že i přes nepřízeň osudu se mi prostě něco povedlo? Že i když někdo říká, že to nikdy nebude úplně stoprocentní, tak vidím ty pokroky a prostě věřím, že bude.

Za ten rok jsme si párkrát sáhli na dno, ale aspoň jsme se měli od čeho odrazit a zase se pomalu dostat nahoru. Asi jako když máte eskalátory, který se zaseknou a najednou jedou opačným směrem. Pak se zastaví a musíte kus ujít pěšky, už téměř nemáte sílu jít dál, nechcete jít dál, ale pak se ty schody zase rozjedou a vy máte radost, že aspoň něco pozitivního. A takhle pořád dokola. Trochu infantilní příklad, já vím, ale nenaděláte nic. Prostě mě to teď tak napadlo.

"Žádná chvilka mého života není ztracena, když je strávená s Oridem."

A jak jsme výročí slavili? Přeci tréninkem, to je jasné. Když nám ta lonž v pondělí tak pěkně šla, tak jsem byla rozhodnutá mladýho na ten kruh dostat jakýmkoli způsobem. Byla jsem totiž v to pondělí maličko na mrtvici, když měl tu svou vysírací náladu a vymýšlel si, že na levou ruku prostě nene. Ale on na tu levou je prostě horší, no. Nevadí, prostě jsem to zkusila. Sedláme už u uvaziště, abychom neprudili blízko stolu (a hlavně nepřekáželi balíkovátorům, traktorům, "úencéčkům" a podobným jezdícím strašákům). Oridovi se tam líbí, měl by si zvykat, bude tam bydlet. Akorát se musí dodělat vyšší přepážky mezi boxama, protože podle naší paní doktorky Orido ještě vyroste (říkala dvacet čísel, ale to jsem si v duchu říkala, že si asi lokla methanolu), takže stoosmdesáticentimetrová přepážka prý nestačí. A další pak je cestička před boxy, která už se postavila, rozebrala, postavila a nyní je znovu rozebraná ve stádiu opětovného skládání. Když jsou naši dělníci tak kyšovní, co naděláme, hm? Ale abych se vrátila k Oridovi. Šel na plac s Rivalkou, aby si zvykal, že nemá celou jízdárnu pro sebe a svoje výmysly. Vyslala jsem ho teda na kruh, na pravou ruku, tu lepší. Šel krásně, sice jako hlemýžď, ale na kruhu. Zastavování nám sice pořád ještě úplně nedochází, takže zastavujeme i dvě kolečka, ale asi mu někdo bohatej koupil delší vedení. Pak přišel čas na výměnu. K mému upřímnému údivu Orido šel na kruh, šel na kruhu, pak i zastavil. Byl parádní. Hlemýždí tempo, ale parádní. Nechtěla jsem s ním rovnou klusat, takže jsem si ho zase přehodila na druhou ruku a pobízela jsem ho do trochu energičtějšího kroku. Šel perfektně. Výměna proběhla bez sebemenších zádrhelů a i na druhou ruku šel krásně. Sice se jednou zastavil a když jsem ho jemně ťukla tušírou, tak vyběhl dopředu, ale jinak naprosto skvělý. Jeden z důvodů, proč ho lonžuju na ohlávce, nechci mu úplně oddělat tlamu, když takhle vystartuje. Uzdečku samozřemě nosí, ale lonž má prostě připnutou na ohlávkový kolečko, kam se připíná normálně vazák. Takže jsem pěkně olonžovala, odepla jsem mu provaz a chodila jsem s ním na volno po jízdárně. Krok, klus, zastavování, couvání, takový ty normální věci, kterýma jsme začínali. Pamatuje si, chlapec. Sice mi pak jednou vzal roha za Rivčou, protože jsou to kamarádi už z bývalé stáje, kde byla Rivča na zimu, ale jinak byl naprosto senzační. Měl dobrou náladu on, měla jsem dobrou náladu já a šlo nám to skvěle. Byl to jeden z těch dnů, co mě nutí zvednout se a jít dál makat na tom, co chci a nepolevovat. Dodává mi víru v to, že on to zmákne. Protože on je prostě úžasnej!

"Když se Ti nedaří najít důvod, proč pokračovat, vzpomeň si na důvod, proč jsi začal."

Po dloluhém, náročném a vyčerpávajícím tréninku přišel čas si orazit a užít si po práci zasloužený odpočinek. Nejdřív si ale Orido musel z jízdárny odnést svoje cajky. To vlastně byla jenom tušíra, kterou jsem zahákla pod bočnici, a lano, který jsem omotala kolem tý tušíry. Ale odnesl si cajky sám! U uvaziště jsem zase odsedlala, oduzdila, dala jsem mu ohlávku a přišel čas na nejlepší část dne - Orido dostal Mňamkakýbl. Pěkně ovísek, jablíčka, pamlsky a suchý pečivo. Oves už neměl dost dlouho, takže se po baště docela rychle zaprášilo. Ale než to všechno stihl zbodnout, tak jsem ho ještě tak láskyplně přelízla kartáčem, vyčistila jsem mu kopýtka od písku, protože bylo opět mokro, a pak už jsem si jenom tak sedla a koukala jsem, jak mizí i poslední půlka jablka a zbytek ovsa. On je tak rozkošnej, když papinká a od tlamičky mu tečou vodopády slin smíchané se šťávou z jablek a kousky rozžvýkaných pamlsků. Kdybyste viděli ten jeho nevinnej kukuč, když se teda zrovna nezmění v psychopata snažícího se mě sejmout za jakýchkoli okolností. A jak se ještě brouček zkoušel dostat do kapsy, aby pak zklamaně dal hlavu zase pryč - po zjištění, že nic nemám. Miluju toho koně. Už rok a každým dnem ho miluju víc. A když už si myslím, že ho znám, ukáže mi, že ho neznám ani z poloviny tak, jak si myslím.

A tohle na něm zbožňuju!

Doufám, že nás čeká ještě spousta dalších výročí, protože já prostě miluju to, jak vždycky mění barvu na léto a na zimu, jak zkontroluje, jestli ostatní nemají lepší žrádlo než on, jak na mě kouká těma čokoládovýma očičkama, jak se tím růžovým čumáčkem lísá, jak se ladně vznáší, když kozluje, s jakou elegancí se pohybuje, ty jeho všechny čtyři bílý nohy, rozkošnou hvězdičku, věčně zacuchanej ocas, každej vír z chlupů. Zbožňuju ho a už si bez těchle zdánlivě běžnejch věcí nedokážu představit další obývání týhle planety. Nebýt jeho, nebylo by na Zemi nic, pro co by se vyplatilo věnovat tolik času, úsilí, lásky a trpělivosti. Nebýt jeho, neměla bych co psát do sešitů matematiky, co kreslit na výtvarce, nad čím celý dny přemýšlet a co dávat na nástěnku.


"To, že nám někdo nic dobrého nepřeje, nám žíly netrhá ani krev nesaje."

Děkuju, Orido.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mielle mielle | Web | 21. září 2012 v 14:36 | Reagovat

GRATULUJI k výročí! Ani nevíš jak ti závidím, ale jen tak dál! :))

2 Mon Ný* Mon Ný* | E-mail | Web | 21. září 2012 v 15:08 | Reagovat

Tak to muselo být určitě super:) Gratuluji k výročí a jen ak dál :)

3 Claire Claire | Web | 21. září 2012 v 16:18 | Reagovat

Ach,jak já ti Orouše závidím ! :o) Gratuluji k výročí :D :)

4 Bummy || Just-Brilliant.blog.cz Bummy || Just-Brilliant.blog.cz | Web | 21. září 2012 v 21:19 | Reagovat

Taky gratuluju!! :) Jste krásná dvojka!

5 Monča Monča | Web | 22. září 2012 v 12:38 | Reagovat

Gratuluju nejen k výročí, ale taky k tomu, co jste dokázali.. To je mnohem cennější než to že už ho máš rok, avšak i to je ale důvod k "oslavám". :o)

6 Claire Claire | Web | 22. září 2012 v 12:48 | Reagovat

ahoj,přečti si první článek na mém blogu,zatím tě z Affs smažu,když napíšeš zůstávám,nebo po případě,že ne,tak tě připisovat nebudu :)

7 Christush Christush | Web | 22. září 2012 v 13:03 | Reagovat

Šikulák se zase snaží, jen tak dál..:) Oh, takže kolik by měl mít v kohoutku až doroste? O.o :D Znám tenhle sentimentální pocit, když se kouknu na Diega, říkám si, jak je možné, že tak rychle vyrostl, vzpomínám si přesně jak vyděšeně koukal první den, co se přivezl, osmiměsíční hříbátko..:33 Hrozně se mi líbí druhý citát (motto, výrok, či jak to nazvat. :D)..:) Výročí ještě bude...:)

8 Fredy Fredy | Web | 22. září 2012 v 14:32 | Reagovat

Je dobře, že se snaží... jinak hodně štěstí k výročí :DD
Myslím sim, že za ten rok jste toho dokázali víc než dost... a to se velmi cenní :)

9 Adis Adis | Web | 23. září 2012 v 6:40 | Reagovat

Vše nejlepší k výročí :) ať vám to vydrží :D Odpověď : kobylce je 20 let

10 Mielle Mielle | Web | 23. září 2012 v 9:32 | Reagovat

Odp. Děkuji mockrát! :) Tenhle mi přijde naopak jeden z těch méně povedených :D..

11 Christush Christush | Web | 23. září 2012 v 11:54 | Reagovat

Já naštěstí také vždy vyvázla jen s nataženými svaly a občas nějakou tou oděrkou. Ale kamarádky, které jezdí militáry, už oběhali všemožné specialisty. Jednou to byla vychýlená krční páteř, jindy zlomená ruka a dotáhli to tak daleko, že jedna z nich si obohatila svalstvo a kosti pár titanovými kousky navíc. :D

Ono to je to samé jako u malých dětí. Občas prostě potřebují výchovně potrestat. :D

Přesně tak, člověku to ani nepřijde. Když si mě o závodech kamarádka odchytla, že prej jestli nechci jít za Dioušem > kouknout se jak vyrostl. Poposkočila jsem a pelášila k výběhu. Když ke mě přišel, povídám mu: ,,Nazdár, ty moje hříbátko!" Holka, která mě nezná a byla tam s námi jen nechápavě civěla, jak můžu tomuhle obřímu koni říkat hříbátko, ale když já se na něj podívám, vidím v něm pořád toho špunta.:)

To rozhodně. Spousta lidí by s tím už dávno sekla, protože vychovávat jakéhokoli koně je prostě dřína. Zasloužíš si obdiv mnohých z nás..:)

12 Katty* Katty* | Web | 24. září 2012 v 14:25 | Reagovat

Je na ní božskýho to že je tam Justin a jestli máš nějakej stím problém mě ho nepiš ;)

13 mango mango | Web | 24. září 2012 v 14:41 | Reagovat

Nádherný článek o nádherném stvoření. Gratuluji k výročí :)

14 Hančí Hančí | Web | 24. září 2012 v 19:51 | Reagovat

Gratuluji! :)

15 Dee a Zee Dee a Zee | Web | 17. prosince 2012 v 17:43 | Reagovat

Gratuluji
PS: Koukněte na náš blog ;)
Dee # Zee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama