homearchiv

Říjen 2012

Mad world.

25. října 2012 v 18:00 | Kůstka. |  rok 2012 (3 roky)
Jo, neozývám se dost dlouho. Je to proto, že mi doma z nějakýho nepochopitelnýho důvodu nejde internet, ale samozřejmě, že se na tom pracuje. Bohužel zatím bezvýsledně, takže tenhle článek píšu rychlostí blesku v mámině kanceláři. Začínají mi odumírat prsty zimou, ale není lepšího pocitu, než po více jak týdnu zase na chvilku sedět u počítače s funkčním internetem. Neuvěřitelné, jak mi chodí smsky, jestli se mi něco nestalo, protože jsem nebyla dlouho na facebooku. Grr.

"Vypni facebook na delší dobu a lidé si budou myslet, že jsi mrtvý."

Co se týče Orida, je to bída. Tři týdny jsem u něj nebyla kvůli školním zálěžitostem. Pololetní vysvědčení totiž potřebuju mít tak nejlepší, že si to ani nedokážete představit. Hodlám se totiž hlásit do Liberce a Právní akademii, ale to bude znamenat, že bych doma byla jenom o víkendech a zbytek týdne bych trávila na intru v Liberci. Stejně skončím na obchodce, protože mě tam nevezmou, ale co, za pokus nic nedám. Jak řikám, nevzdávám. Není nic hezčího, než až přílišné naděje. Ono totiž nic nebolí víc, než když se to všechno potom hezky posere.

"..se učit, se učit, se učit!"

Venku už začíná být počasí dost na hovno, takže nemám nejmenší chuť něco dělat. Hnout se z vyhřáté postele tak nějak nepřipadá v úvahu. Lepší by ale bylo, kdybych v tý posteli nemusela šrotit chemii, příroďák, fyziku a další moc hodně záživný předměty. Máme podzimní prázdniny a já je trávím nad sešitem chemie a snažím se o zázrak - pochopit chemický rovnice. Zatím beznadějně, ale aspoň máme v rodine malé chemiky takže jsem si naplánovala doučko se strejdou. Jak já nesnáším tohle hnusný sychravý počasí. Mlha, tmavě šedá obloha, zima. Stromy? Většina z nich už jsou jenom holý klacky bez listí. Na zbytku už nejsou ty pestrobarevný listy, ale spíš hnusný zbytky bez sebemenších známek života. Hnus.

"Dá se tomu vůbec ještě říkat počasí?!"

Ale zpět k Oridovi. Mám v plánu se za ním teď nějak zastavit, aby si i on nemyslel, že jsem mrtvá. Ani bych se nedivila, kdyby mě nepoznal. Mám hrozný výčitky svědomí, ale na druhou stranu je prostě důležitý, abych měla dobrý známky. A když se dostanu do Liberce, tak budu mtí výčitky taky, tak co už. Depkoidní nálady, jak já je zbožňuju. Poslední dobou ani jiný nemám, to je tím počasím.

Myslím, že se někde stala chyba, něco je špatně. Zasekli jsme se na jednom místě. Nějak nevím, co dál. Musím s Oridem postupovat dál, ale nějak nevím, jestli na to mám. Prostě mám pocit, že toho koně kurvím ještě víc, než byl. A mám ještě horší pocit, že to je pravda. Uvidím, co se z toho vyklube. Toho koně bych milovala, i kdyby nikdy pořádně nejezdil, ale moje ego by bylo těžce v prdeli z toho, že jsem to nezvládla. Musím to zvládnout za každou cenu. Prostě musím. Nemůžu se koukat na to, jak se ten kůň jenom plácá na pastvě. I když si za to vlastně můžu sama. Je to všechno špatně. Prostě mám tu největší vinu na tom, jak to celý je. A nejhorší je, že to vím a nic s tím nedělám. Nějak s tím ani nemůžu nic dělat. Říkejte si co chcete, nevíte nic.

Prostě už nevím. Tenhle článek snad radši ani neřešte, protože to je prostě jenom momentální stav, na kterej rozhodně nejsem hrdá. Jenom jsem vám prostě chtěla říct, že moje ztracená existence pořád ještě přetrvává. Budu se snažit ozvat se a podívat se na vaše blogy co nejdřív. Prostě až mi půjde doma internet.


Jak krásnej podzim by to mohl bejt, kdyby na mě nedopadala depkoidní nálada a já byla normální.

Začíná z toho být rutina.

5. října 2012 v 16:05 | Kůstka. |  rok 2012 (3 roky)
Už jsem se delší dobu neozvala. Chtěla jsem napsat článek už před delší dobou, ale prostě nějak nebylo co psát. Nejsem líná, jenom jsem neměla dostatečnou motivaci.

Tady jde o typa s titulem retarda,
přírodní detox, je to legenda.
Zapísy z kroniky co teď čtem a
letim se podělit s příbehama.
Kámo, jsem největší retard! ♥


Co k tomu říct? Hm. Venku pobíhají a vřískají malí kindeři, což je jasnej důkaz toho, že je podzim a přichází zima. Prší, je zima jak v Rusku, v tomhle počasí je jediná věc, která se mi nechce dělat - hýbat se, dámy a pánové. Tak nějak na mě přichází zimní období, kdy se mi prostě nic nechce. Už jenom kvůli tomu počasí, tý zimě. Co taky dělat, když je venku hnusně, než se válet doma ve vyhřátý posteli s kafem a noťasem, hm? Správně, nic.

Než začnu koňověcma.. bylo mi sděleno jedno takové skromné přání. Týkalo se žiletek (jasně, že čivav), že prý by to chtělo dát sem nějakou fotku, aspoň pro přehled. No, věc se má tak, že doma máme zahnízděné dvě čivavy už dýl jak čtvrt roku. Nechutné. Co k nim říct?

"Dejte štěněti domov a ono vám navždy dá své srdce."

Starší, Limequat, se narodila 4.5.2011, tudíž jí v květnu bude rok. Máme ji shruba od půl roku a dostala se k nám přes známé, kteří pro ní hledali novej domov, že prý někdo měl alergii na srst, či co. Nikdy jsme vlastně bývalé majitele neviděli, sprostředkovatelka byla známá z bývalé stáje, která ji jednou jedinkrát přivezla. Hned jak jsem jí viděla, musela jsem ji mít - už jenom kvůli tomu světříčku s anglickou vlajkou! Takže maminka vybalila trojku, já si vzala čivavu, přepravku a šla jsem se s ní mazlit do auta. Jediný, co se mi nelíbilo, bylo její původní jméno, byla to Sisi. Grr, okamžitá změna jména byla akutní. Nejdřív jsem chtěla Amy, protože to jméno zbožňuju. Ale nakonec jsem z ní udělala Limetku, čili Limequat. Ani nevím, jak mě to napadlo. Nevím, asi protože se tváří jako kyselka.

A náš druhej blbounek? Jistě, Amaretto. To je dávná historie, když nám mamina pořídila prvního psa. Je to asi deset let zpátky. Byl to Bartoloměj, kterýmu pak dělala společnost Limeta. Musel se nechat utratit a Limeta, plašan, byla úplně vyřízená. Takže se jednoho krásnýho dne mamina rozhodla, že pořídí štěně. Ještě ten večer pro Aminu jela až někam k Táboru, vyplázla pět táců a vezla domů toho malýho černýho špekounka. Přivezla jí v noci, vzbudila mě a šoupla mi jí do postele, kde už byla zahnízděná i Limeta. Ale to je na dlouho, prostě od toho dne máme doma Amaretto. Já jsem říkala, že prostě budu mít psa, co se jmenuje Amy! Mimochodem, Amála se narodila 21.3.2012, takže v březnu jí bude rok, trubce.