homearchiv

Březen 2013

Happy B-day!

16. března 2013 v 23:00 | Kůstka. |  rok 2013 (4 roky)
Páni a dámové,

dříve, než začne Orido přijímat gratulace, bych ráda objasnila to naše stěhování. Je to zabiják, když píšete článek zrovna ve chvíli, kdy jste nejvíc nasraní, pak z toho vznikají skoro až nenávistně zaměřené články. Prostě jsem napsala nasraný článek o tom, co mi řekla kamarádka, aniž bych se ujistila, že to opravdu tak je. Tím nemyslím, že by mi kamarádka lhala, či něco takového, ale ona to trochu zveličila. Rozhodla jsem se to teď uvést na pravou míru, aby nevzniklo nějaký nedorozumnění. To, že se Mirkov stěhuje, je pravda. Ustájení bude zatím klasicky tři a půl, ale až se postaví hala a celkově až se to tam všechno dodělá, tak se zvýší, což se prý plánuje začít stavět tak do dvou měsíců. Teď jde o to, zda-li se nám chce dávat tyhle peníze, když to samé můžeme mít v Habrovanech, kam se zítra jedeme podívat, za tři tisíce dvě stě (zima)/dva tisíce devět set (léto). Jde i o to, že na Mirkově zůstává z holek v podstatě jenom moje nejlepší kamarádka, protože má domluvené koně, a já jí tam nechci nechat na pospas. Srdcem mě to táhne k Mirkovu, jde o to, kterým směrem to bude táhnout naše bankovní konto. Bude to ještě zajímavé.

Co se týče narozeninového dárku, kterým pro nás měla být podsedlovka růžové barvy, nestihla dorazit, tudíž ji budu mít k dispozici až v pondělí. Objednala jsem ji pozdě, minulý pátek, nedá se hold nic dělat. Ale vlastně - i kdyby přišla včas, nemohla bych mu ji moc zkoušet, jelikož a protože se u nás objevila dermatitida, z čehož jsem naprosto odvařená. V pondělí ho přijede doktorka opíchat, tak snad se mu to brzo zlepší. Zatím mu to jen loupu a betadinuju. Je to stoprocentně z toho, že je letos první zimu celodenně venku, pršelo na něj a zapařilo se mu to. Nic neobvyklého. Ale byla jsem z toho docela vyplašená, protože jsem se s tím ještě nesetkala a ty jeho strupy jsou vážně kolosální. Navíc když s tím tahám i tu srst.. víte, jak jsem na něj háklivá, třeba ze zubáka mi bylo mdlo. Začínám si říkat, že jsme schytali něčí dávku smůly. On nemarodí moc, ale když už, tak to stojí za to. Posledně když marodil, tak to bylo na čtvrt roku, protože nehodlal přestat kulhat. Jsem asi dítě Štěstěny, nebo nevím.

Na dnešním dni se ale pozitiva určitě našla. Například s dortem (viz foto) jsme byli já i Orouš velice spokojení. Já sice byla spokojená jen do chvíle, než se do toho pustil, protože jsem se s tím plácala, aby to mělo nějakou štábní kultůru, a jemu to evidentně chutnalo, protože nenechal ani drobeček. S čímž jsem vlastně byla taky velice spokojená, protože aspoň tu mojí dřinu ocenil. Snažím se vsugerovat sama sobě, že to takhle zblajzl jenom proto, že to vypadalo tak dobře, ale stejně to zežral jenom proto, že se to zežrat dá. Já ho miluju. A procházka? Kromě jednoho zběsilého pokusu skočit mi na záda byl Orido úplně úžasnej. Ťapal za mnou normálně bez vazáku, správně zastavoval, klusal, bylo to fajn. Takové odreagování jsem potřebovala.

A pár fotek - bylo to bájo. ^^



A pak mi, miláček, úplně úchvatně zapózoval.


A zbytek fotek samozřejmě bude na rajčeti (hned jak se dokopu k tomu to tam dát).

Nová éra aneb Cesta do Středozemě.

13. března 2013 v 1:55 | Kůstka. |  rok 2013 (4 roky)
Ahoj koňorodino,

vím, posrala jsem to s tím slibováním článku, ale já jsem opravdu neměla čas. Hlavně jsem byla nachcípaná, tudíž jsem ani za mlaďasem nejezdila. Ale už se vážně budu snažít se tam míhat pravidelně. Vážně. A ten nadpis berte s rezervou, nic víc infantilního mě nenapadlo.