homearchiv

Duben 2013

Poslední dobou..

30. dubna 2013 v 12:10 | Kůstka. |  rok 2013 (4 roky)
aneb Pár fotek ze dní minulých.

Nemám teď vůbec nějak náladu na psaní sáhodlouhejch článků. Ani na to v podstatě nemám tolik času. A když už mám čas, nevím, co psát. Asi krize. Navíc - většina z vás má přehled z facebooku, tudíž tady o to není takovej zájem. A nedivim se.

Prostě.. pár fotek sem hodím, jen tak, aby se neřeklo.


První fotky jsou z e 17.4. Bylo nádherný počasí, tak jsem vytáhla prcka a maminu na procházku. Vzniklo 633 úchvatných fotek, které se neúspěšně pokouším dát na rajče, které se mnou nemluví.

Tahle fotka je úplně brutálně upravená (a je i na fb, samozřejmě), ale hrozně se mi líbí.


Jaro, jsi to Ty?

15. dubna 2013 v 20:40 | Kůstka. |  rok 2013 (4 roky)
Aby to tu jen tak nechátralo, tak vám sem dám nějaké fotky z víkendu. Konečně se udělalo naprosto báječně, takže jsem si oba dny užívala do sytosti.

13. dubna 2013
V sobotu jsem nahoru dorazila kolem půl jedenácté a první nemilé zjištění bylo, že nikdo z holek nepřijel. Ale tak co, i tak to bylo fajn. Nejdřív na nás s maminou dorážely kozy, protože chtěli něco dobrého, a pak nás ve výběhu "napadal" Beauty, protože nechtěl našemu díťátku dopřát pečivo, které jsme mu přivezli. Hajzlík. Tak jsem šla pomoct dodělat práci. Dokydávalo se, podestýlalo, dávalo se seno a voda (i do výběhů, na marodku, králíčkům a kozičkám), prostě takové ty klasické každodenní věci. Samozřejmě jsem si zas dala nejvíc záležet na našem boxu, já úchyl. Ale tak to je klasika.

Odpoledne jsem pak vytáhla prcka na procházku.
"Čtyři lidi, pět koní a dva psi. Kolik nohou bude cestou z procházky zlomených?"
Šli jsme s minihorsama, Rozárkou a Oroušem. Evidentně na ně na všechny leze jaro, protože minihorsíci se nám pozapomněli za plotem, Rozárka je líná jako Fidorka (prasátko) a Orido se choval jako Orido. Měl zas nějakou nehezky dobrou náladičku. Vůbec mu to dobrý počasí nesvědčí. Ale procházka byla jinak docela fajn. Pak mě ale mimínek trochu nemile překvapil. Po procházce jsem ho vyčistila a hodila do výběhu, jenže začalo pršet a on se vyválel, takže moje práce přišla vniveč. Tak jsem si pro něj pak došla, hodila jsem ho do boxu a skoro hodinu a půl jsem ho drbala. Byl jako prase. Ale mám dobrej pocit z toho, že má konečně pořádně vyčesanej ocas a hřívu. Jinak dermatitida se nám zlepšuje a přelínáváme o sto šest.



14. dubna 2013
Ráno jsem nahoru dorazila v 9:20 a opět jsem byla z holek první. Klára a Eliška dorazily asi čtvrt hodiny po mně. Udělali jsme práci a dorazila se za námi podívat Nikol. Klára vzala Lucku, já jsem vzala Orouše a šli jsme se projít na Blansko. Vlastně jsme se doploužili v tom horku do toho kopce, odepli jsme koně, aby se nažrali, a šli jsme umřít do trávy. Bylo úplně krásné počasí a téměř dvouhodinová procházka byla úplně skvělá. Prodloužila jsem si život o několik desítek let, protože jsme se smějem i tomu, když někdo řekne 'veverka'. A aby toho nebylo málo, tak se Orido rozhodl dvakrát vyválet zhruba metr ode mě, něco jako 'muhah, mami, čum na mě,".. pěstí by si zasloužil. Asi má alergii na to, být čistý.


Prostě a jasně - užíváme si příchod jara. A je nám fajn. ^^

Tak máme box.

8. dubna 2013 v 15:05 | Kůstka. |  rok 2013 (4 roky)
Noc ze soboty na neděli spal Orido po dlouhé době zase v boxe.
Přiznávám, že jsem opravdu nečekala, že bude mít box tak rychle. Bavili jsme se o tom s Ž., ale počítala jsem s boxem až tak za měsíc, protože mi připadalo nereálné, že by se jeden z boxů v brzké době uvolnil. No, evidentně uvolnil. Když mi bylo v sobotu sděleno "Tak dneska Orida už na noc hodíme do boxu. Zítra ho skamarádíme s našima koňma a dáš si ho do výběhu s nima, ať to i Ty máš pro něj blíž.", myslela jsem si, že se mi to zdá. Že by konečně záblesk na lepší časy? Možná.

Myslím, že jsem musela pěkně štvát Klárku, protože jsem prakticky celý den nemluvila o ničem jiném, než o tom, že Orido má zase box. Jako kolovrátek, pořád dokolečka to samé. Byla jsem ale vážně nadšená. Pořád jsem nadšená. Je teda ale fakt, že teď už ten box nepotřebuje, už ho má jenom proto, že ho prostě "musí" mít. Potřeboval ho v zimě, když na něj celý dny a noci pršelo a sněžilo. Přes noc v boxe by stihl trochu vyschnout, ale když na to neměl čas, tak se pak nedivím, že běhá s dermatitidou. Nebudu se rozčilovat, nemá to cenu. Naopak, konečně taky něco pozitivního.

Zrovna v sobotu jsme byli s Klárkou nahoře už od nějakých devíti hodin, abychom stihli práci a mohli vzít Orida a Lucku na procházku, kterou jsme si zpestřili, protože jsme měli i sraz z holkama z bývalé stáje. Musím říct, že procházka naprosto skvělá. Orouš zase tak v klidu ťapal, ňufkal po pamlscích (měla bych mu to zatrhnout, ale když on je ták roztomilej!) a udělal mi obrovskou radost, protože se nelekl takového velkého, uštěkaného psa, který byl přivázaný na jedné ze zahrad, kolem kterých jsme na ten náš výlet šli. Udělalo mi to radost, protože minule se ho lekl a popoběhl, div mě nezašlápl. V sobotu ne, to se na něj jenom tak vyjukaně koukl. Je skvělej. Celkově se ta procházka prostě podařila. Svítilo nám konečně i sluníčko, takže jsme měli daleko lepší náladu. Ono to sluneční světlo dělá hodně. Miluju, když jdeme já, Orido, Klárka a Lucy jen tak na procházku. A už se nemůžu dočkat, až budeme v této sestavě jezdit na vyjížďky.

Ale abych se vrátila zpět k tomu boxu. Jakmile mi bylo sděleno, kterýže box je vlastně od teď náš, vrhla jsem se po bobkáčích, vidlích, lopatě, koštěti a kolečku a začala jsem ten box píglovat. No znáte mě, já a péče o mláďátko, musím mít přehled. Taky jsem mu hodila seno, samozřejmě, aby měl přes noc co papat. Ale nejspíš je jako já, když má nervy, tak nejí. A ani nepije, což mě znepokojilo trochu víc, než že jsem v neděli ráno našla v boxe spoustu sena, které si hodil pod sebe a pak ho udupal a pokadil. No vážně, ráno ten box vypadal jako po náletu nějakých velkých kadících příšer, a přitom jediná příšerka obývající box byl Orouš. Ale nepřekvapilo mě to, poněvadž první jeho reakce na box byla "jdu zas ven" a málem mě vážně vytlačil, aby se prodral na svobodu. Takže jsem v tom boxe byla chvíli s ním a krmila jsem ho rohlíkama, aby se hodil do klidu. A pak jsem mu nechala otevřenou mříž, aby mohl čučet ven, je totiž hrozně zvědavej. No prostě byl vyjukanej, že je po roce v boxe, ale ono se to srovná.

A když jsem na začátku mluvila o tom adapťáku v "novém" výběhu (vlastně je teď v tom samém výběhu, kde byl úplně poprvé a kde je focená série těchto fotek), tak se k tomu ještě vrátím a pořádně vám to povyprávím, protože mi je jasné, že po ničem jiném jste celý život netoužili. Takže. Jak jsem v neděli ráno přijela na Mirkov, akorát jsem stihla krmení koní. Domluvila jsem se s Ž., že zatím Orido nebude dostávat žádné krmení, ale dostane vždycky ráno a večer, když se krmí ostatní koně, trochu suchého pečiva a nějaké to jablko, aby mu to nebylo prý líto. Krmit ho začnem až bude makat, to se na něj prý Ž. podívá a vymyslíme, co za žrádlo mu koupíme. Takže prcek prostě schroupal ranní dávku pečiva a začalo vypouštění dravé zvěře do výběhu. Nejdřív se samozřejmě pustili ostatní koně, takže Orido měl trochu stres. Ne, že bych se tomu nějak divila. Když bylo stádečko bezpečně zavřené ve výběhu, šla jsem za mlaďochem, nasadila jsem mu ohlávku a přetahovala jsem se s ním cestou k výběhu, protože on chtěl do svého starého výběhu, nemohl prostě pochopit, že mění ohradu. Dovedla jsem ho zhruba do půlky výběhu, aby si ho všimli ostatní koně. Ale vzhledem k tomu, že Lucy a Ivan byli v boxech, Bart s Pralinkou mají oči jenom pro sebe, Piškotovi to je jedno, Dráček se nebude kvůli novému koni odvracet od balíku (tlusťoch jeden!) a Czino (čti "džíno") měl dost svých starostí sám se sebou, přišel se na něj podívat jenom Beauty, vedle kterého máme box. Musím uznat, že k němu to jméno vyloženě jde, je to jeden z těch povedenějších koní, se kterými jsem měla kdy tu čest. Pustila jsem tedy Oridoslava z vazáku a při pohledu na výraz Beautyho jsem se radši vzdálila. Konalo se přátelské kopání (Orido se umí bránit, né že né).

Orouš začal běhat po výběhu a chtěl evidentně do své staré ohrady, ale takové pometlo, aby ten elektrickej ohradník prorval, jak se Ž. bála, on není. A jak si tam prcek tak v klidu pobíhal, tak já jsem se hrdě naparovala, protože jsem si poslechla, že Orido je nádhernej. Přesně to bylo řečeno tak, že je krásně stavěnej, krásně přirozeně nasvalenej z výběhu a má úžasný chody. Konečně taky někdo ty jeho velbloudoklokanovité chody ocenil. Ano, samozřejmě jsem byla pyšná na své malé dítko, ale přiznejme si, kdo by v téhle situaci nebyl hrdý 'rodič', že. Jo, a taky mi bylo sděleno, že je to vážně kus koně. ^^

A aby těch pozitivních zpráv nebylo málo, tak se musím ještě pochlubit, že Ž. hodlá tlačit na to, aby se co nejdřív udělala kruhovka, což je pro mě teď naprosto splněnej sen, abych mohla pořádně něco dělat s prckem. Fakt se na tu kruhovku těším, usnadní mi to spoustu věcí. Tak doufám.


No prostě je teď nějak všechno bezva.